pondělí 23. listopadu 2009

EYS Kranj

V Kranji se jako tradičně konal poslední evropský pohár mládeže a junioruů. Mimo mě se jej zůčastnilo i dalších 9 čských borců. Já jsem poslení dobou spíše bouldroval, takže poté co jsem zahlédl stěnu jsem měl sebevědomí dost nízko. No o tom až později. V pátek den před začatkem závodu jsme přijely do hotelu. Všichni jsme v dobré náladě, na které měl velkou zásluhu aji T. Binter st. V sobotu ráno vstáváme a jedem odlézt kvalifikačky. Naše první cesta byla dost vytrvalostní, čemuž nasvědčovala i samotná výška stěny. Já jdu na řadu jako 25 a jsem jako obvykle zase nervózní. V cestě jsem skončil už lehce za polovinu, jelikož jsem netrefil dvouprdu v převise. Pravidlem jsem měl kazit druhou cestu, ale naštěstí už nic moc zkazit nešlo. Do druhé cesty jsem teda nastoupil o něco uvolněnější. V této druhé cestě jsem šel na řadu už jako šestý a předemnou šli jména jako Halenke, Flaugerges atd. všichni z nich dolezli někam k topu, tak jsem si říkal že cesta je lehčí tak zkusím lézt rychleji aby mě tak rychle nedošlo. To mě bohužel narušil již třetí krok, kde byl zjímavý přelez přes strukturu. Mírně rozhozen jsem pokračoval dál, bylo to tam po dobrých chytech, ale zdrželo mě cvakání a mezitím mě nateklo. Po nálezu do mého dosti neoblíbeného stropu jsem místo přehození nohou na kloudné stupy naskočil oblinu na struktuře a padám...Nakonec z toho bylo až 28. místo. Nejlépe se se závodem popasoval Martin Stráník, který si dolezl pro páté místo. Neděle byla pro nás co nepostoupili do finále volná, tak jsme jeli na nějaké bližší skály které nám místňáci doporučili. Byla to ta nejhorší oblast jakou jsem kdy vyděl. Skála byla porostlá nějakým lišejníkem či co to bylo, a cesty byly většínou v položeném. Jediné plus této oblasti bylo odjištění. Nakonec jsme se tam s Martinem Šifrou uchýlili k boulderingu, který teda nebyl o moc lepší. No nebýt zajímavé cesty a zajímavého vyprávění T. Bintera st. Byl by to snad můj nejhorší víkend mého lezeckého života.

pondělí 16. listopadu 2009

Soustředění české reprezentace na Smíchově

Po dlouhé době se někdo odhodlal udělat takovouto akci. Tím někdo byly Marie Dichtlová a Juráš Šefl. Bylo to víkendové sousředění na smíchovské stěně. Měli jsme tam svého trenéra Juráše, se kterým jsme první den potrénovaly vytrvalost a druhý den jsme si pěkně zalezli. V obouch dnech to byly dvoufázové tréninky, po kterých jsme byly opravdu řádně zničeni. Spali jsme přímo pod stěnou, což bylo super že jsme si nikdo nemusel složitě shánět nějaké ubytování. Z organizačního hlediska to bylo zvladnuté perfektně. A protže se to dost povedlo doufám že zanedlouho bude něco podobného a třeba i na skalách.
Díky Marii a Jurášovi za skvělou práci...