V Krase je vlhce

Tímto víkendem (21.8.-22.8.) mělo skončit pěkné počasí, kterého jsme si do teď tak užívali. Takže když jsem přemýšlel co v sobotu volba byla naprosto jasná, Kras. Hlásili celkem teplo takže jsem si vybral jenom nějaké né přiliš těžké cesty. Kolem 8 jsme přijeli na Holštejn a jdeme se s Klimičem rozlézt v cestě Jiné časy 8-. Já ji dávám na OS a klimič jí poté na druhém vycvakává. Poté přecházíme na cestu Věčně bez peněz 9- , která je bohužel na začátku dost mokrá a tak po dvou pokusech o nález do cesty to vzdávám. Jdeme tedy na Volání divočiny 9-. V cestě je první borhák asi tak deset metrů nad zemí, takže při cvaknutí prvního borháku jsem si musel odsednout a trochu se sklidnit. Cesta je celkem lehká, ale pak dolézám k místu které je pro někoho s mojí výškou prostě nelezitelné, a tak se rozladěný spouštím k zemi. Klimič zkouší na RP cestu Jiné časy, ale asi trochu chybí morál tak to nechává na jindy. Holštejn mě pěkně naštval a tak se přesunujem do Sloupu, kde už drtí Ondra Nevělík s Karolínou. Ondra mi ukazuje jak vede Krátká křeč 9+ a protože už nemám moc na výběr co lézt tak jdu tuto krátkou a ne příliš hezkou cestu. Chvíli mi trvá vymyslet ten správný program, ale nakonec to zkrokuji. Bohužel je tam mokrý spoďák. Dám dva trapné pokusy a říkám si že radši počkám až cesta bude suchá. Klimič jde zkusit Starou plotnu, ale tentokrát ještě nepouští. Já jsem absolutně bez síli a tak sotva vycvakávám Starou plotnu a jedem radši dom.

Závody, vymknutý kotník, skály....

13.8. odjíždím vlakem do Prahy, abych následně mohl jet s Marií, Terkou a Peťou na EYS do Vídně. Cestou Marie musí řešit menší problémy s registrací jedné závodnice. Po příjezdu do Vídně zjišťujeme že camp je úplně plný, ale nějak se nám tam podaří dostat. Když jdem rozbalovat stany začně drobně prštet a postupně přichází silná bouřka. Celá česká reprezentace má ale pro strach opravdu uděláno, jelikož všichni spíme okolo stromu. Bouřka trvala skoro celou noc, ale protože jsme byli unavení z cesty tak nám to ani moc nevadí a poměrně dobře se vyspíme. V sobotu jsou na programu kvalifikační cesty, které se mě osobně ani trochu nelíbili. První naše kvalifikace vedla kolmáčem, takže ihned zapomínám na jakékoli ambice na lepší umístění. Nakonec cestu dolézám tam kam ostatně dolezla většina závodníků. Druhá kvalifikačka byla těžká jak... už snad u první espresky mi natíká a stím lezu ještě tak 4 metry pak pří výměně kde dělám chybu padám. Končí to 34. místem a špatným dojmem ze závodů. Po odlezení kvalifikaček jdeme bouldrovat, já vymýšlím pěkný skok ze kterého jsem ale nešikovně upadl na nohu a dost to bolí, navíc nemůžu pořádně chodit a lízt už vůbec. V neděli se lezlo finále, kterého se z česka zůčastnil Zdenda Ustohal, Iva Vejmolová a Andrea pavlincová. Nakonec na bednu nikdo nedosáhl, ale rozhodně předvedli parádní výkon. Po závodech se jedem podívat na nějaký zámek a pak do campu, kde jsme zůstali jen já, Čermáci a Vejmolovi. V pondělí jedem na Adlitzgraben, jsou to skály asi 100 km od Vídně. Po hodině hledání a poradě s domorodkyní skály nacházíme. Tam už čekají, Standa, Filip a hlavně Binterovi. Iva parádně přelézá Out of Work 8a. Já si dávám společně s Peťou na rozlez nějaké 7+ a potom se jdu pokusit o OS cesty Ora et praeserva 7b. To se mi také podařilo, spíš lehčí. Peťa to také asi na čtvrtý pokus přelézá a jdeme na cestu Streetfighter 7c. Peťovi to jde už od začátku líp a na druhý pokus to také přlézá. Já potřebuji ještě dva pokusy navíc a přelézám také. Tady klasa už asi sedí. Peťa potom zkouší Out of work, ale dneska už na to nejsou síli. Dáváme si na dolez Existenzialminimum 7a a jedeme do campu. Hned vedle campu teče nádherně čistá, ale za to příšerné studená řeka. Filip Havrlant se asi nudil a asi v 10 večer již s pár promilemi prohlašuje že do té řeky vleze. My mu to nevěříme, ale když vstává ze židle a jde směrem k řece tak ho urychlené následujem. Zachvíli už leží jenom v trenkách ve vodě a může se zbláznit zimou. Naštěstí ho asi hřál alkohol a ani nebyl nemocnej. V úterý už trochu chybí síly a je to znát. Peťa to popírá a přelézá své první 8a. Já to také zkouším, ale v jednom kroku mi trochu chybí délka a jsem tam naplej jak při finále mistrovsví světa. Těžké místo nakonec přecejenom přelézám a čeká mě poslední težší krok do madla, kde už se ani spadnout nedá. Já to ale vyvracím a zklamaný mířím k zemi. Zlamaný proto, protože už není čas na další pokus, jelikož už musíme jet dom a nevím kdy se tam zase dostanu. Kotník nakonec lezecký nápor vydržel a teď už je skoro OK.

Streerfighter 7c

neropír v King kongovi 7a

První cíl pro tento rok splněn

Včera 11.8. jsem opět vyrazil do moravského krasu, přesněji do Sloupu. Tentokrát se ke mě přidal Radek Kvapil. Opět vstávám něco před 5 hodinou ráno a plný elánu pádím na vlak, kde už čeká Radek. Asi o půl 8 už stojíme pod skalami a rozlézáme se. Já na rozlez lezu UNRU a Radek jí po mě vycvakává. Potom přecházím k hlavnímu cíli dnešního výjezdu, k Sofii 9+. Do cesty si nejdříve nacvakávám espresky a zkouším si skok, ten od minula záhadně zlehknul tak jdu na pokusy. V prvním pokusu se cítím dobře, ani nemám moc nateklé takže plný síly se opřu do skoku a hups, ustřelila mi noha, a již s nepublikovatelnými slovy se poroučím k zemi. Dávám 15 minut rest a jdu na druhý pokus. Vůbec není podobný tomu prvnímu, hledám nohy zasekávám se a když dolezu ke skoku mám už dost nateklé. Naštěstí jsem malinko zklepal a odrážím se. Najednou koukám že držím doskokovou lištu, rychle zvednu nohu a přiskočím druhou lištu, cvakám espresku a začínám zmatkovat. Raději tam asi tak minutu vyklepávám, a potom vyčerpaný dolézám k řetězu. Mám velikou radost, protože na začátku roku jsem si dal tuto cestu jako cíl pro tento rok. Radek zkouší cestu Díky za každé nové ráno 7+, ale nejde mu tam jeden krok. Já jdu vyzkoušet Pohled do budoucna 9-, jenže se tam bojím při odlezu od expresky, takže i když přelezu klíčové místo raději se poslušně vracím k expresce a končím. Jdu raději zkusit Starou plotnu 8/8+. Při OS pokusu mě opět zklamal morál, naštěstí na druhý pokus jsem dost motivovaný krásou cesty a bez větších problénů přelézám. Podle mě je to nejhezčí cesta kterou jsem v krase dosud lezl, dávám pět hvězdiček z pěti a stoprocentně doporučuju. Poté stahuju lano a koukám že jsem zapoměl na expresky. Takže si cestu dávám ještě jednou. Na dolez si jdu ještě dát Díky za každé nové ráno a můžeme jet dom.

Jsem debil...aneb nejčastější slovo na výjezdu

5.8. vyjíždíme s Petrem Klímou do Sloupu v moravském krase. Nemáme odvoz takže volíme cestu vlakem. Domlouváme se že pojedem o půl šesté z Poličky. Ale jak se dalo čekat klimič nezklamal a opět zaspal, takže jedeme autem do Svitav a odtamtud už vlakem. Asi v osm hodin už jsme pod skalama a na rozlez si vybíráme cestu UNRA 7. Cestu dávám až na druhý pokus, jelikož při prvním pokusu jsem spadl asi v druhém kroku když mi ujela noha. Klimič si to vycvakává a já se jdu připravit na Sofii 9+. Zkrokuji ji během chvíle a tak jdu na ostré pokusy. Každým pokusem jsem blíž a blíž, čtvrtým pokusem už držím chyt do kterého se skáče (klíčové místo) ale vyjíždími, navíc se mi pravá noha zachytila za lano a málem narážím zádama do skály. Naštěstí druhá noha zůstala tam kde má a tak se o skálu zastavuji levou nohou. V pátem pokusu už chybí síly, a proto to nechávám zase na jindy. Klimič mezitím asi na třetí pkus vylézá Díky za každé nové ráno 7+. Jdu na cestu Pohled do budoucna 9-, ale už nemám sílu a morálu je také poskromnu. Jdeme se ještě podívat na Indii, ale na sluníčku je strašné vedro a skála strašně klouže. Ještě se tedy vracíme do Starejch a jentak bez lana si tam popolézáme. Zpátky odjíždíme asi v pět hodin s nějakýma lezcema z Hradce, kteří nás hodili aspoň do Svitav.


nástup Sofie


Klimič v morfo 7B

Lano, rychlost, boulder, lezecká komunita = parádně prožitý lezecký den

V posdledním dnu měsíce červen se prbouzím do nádherného dne plného očekávání. Kolem 8 vyjíždím společně s taťkou na první dnešní cíl, je to cesta Knoflíková válka 9, v Rudicích. Asi o půl desáte jsem už připravenej na nástup do cesty. Prvně si cestu prořádně krokuji a očistím ji, pak dám dva pokusy při kterých spadnu hned u první expresky, ale třetím pokusem již cestu přelézám. Je to teprve moje druhá cesta v téhle obtížnosti. Je už něco po jedenácté tak se jedem zaprezentovat na Baldcup 2010, což jsou závody v rychlosti na téměř dvacetimetrové stěně. Je tam plno známých lidí včetně mých "soupeřů" z ČP. Lezu v kategorii 15+, je nás 11 a já jdu na řadu osmej. Po ůvodních rozlezech jdu do pavouka již s tradičním protivníkem Jardou, tento rok jsem ho ještě ani na jediném závodu nepředlezl a ani tentokrát tomu není jinak. Vůbec mně to ale nemrzí, protože ještě předtím se s Michalem Krčkem domlouváme že až vypadneme že zajdeme na asi 3 km vzdálený Holštějn zabouldrovat. Michal stejně jako já končí ve čtvrtfinále a může se jít bouldrovat! Po asi dvaceti minutách jsme na místě a vybíráme co polezeme. Jako první boulder jsme si vybrali 7A bez názvu. První dva pokusy jsou celkem marný, ale třetí už je úplně o něčem jiným, Michal dobře nabírá lištu a skáče do madla pak už jen nepokazit vílez a je to tam. Já bolder přelézám hned po něm. Potom jdeme omrknout bouldery Jing a Jang, oba za 7B+. To už je na nás ale oprvdu moc takže se přesunujeme k opět bezejmenému boulderu za 6C+/7A, tam se nám ale nedaří podržet jedna nepříjemná lišta ta jdem zkusit vedlejší boulder Jump and fall 7B. V tomto boulderu druhým pokusem zjišťuji proč se tak jmenuje, když skáču do topového chytu zjišťuji že je to docela nepříjemná oblina a pěkně se proletím na bouldermatku. Pátým pokusem už boulder přelézám. Michalovi tam nesedí ty klouzavé lišty tak se přesunujem dál. Nevíme co si vybrat a tak si vytváříme vlastní boulder. Je to skok z dobré díry na oblou polici. Oba to rychle přelézáme (přeskakujeme) a shodujem se na 6C. Potom lezem ještě variantu do leva, asi 6C+. Něco natáčíme a já si všimnu ještě jednoho zajímavého směru, na kras strašně nebvyklé obliny. Vylézám to asi na třetí pokus. Nevim jestli to už nějaký boulder je nebo ne, ale jedná se na kras o opravdu velmi neobvyklé a pěkné lezení. Michala i mně už bolí prsty, tak to balíme a za doprovodu rodičů kteří za náma samou nedočkavostí přišli odcházíme zpět na Baldovec. Loučíme se pádíme dom.

první rozlez s Jardou, trošku se mi tam zachytlo lano o chyt.

druhej rozlez s Jardou

Holštejn, bezejmenný boulder 7A?