Pět dní v boulderingovém ráji jménem Chironico

V neděli 24.10. mě večer volá Štěpa, že jedou zítra do Chironica, a že prý mají ještě jedno volné místo, tak jestli bych nechtěl jet. Asi hodinku si to rozmýšlím a nakonec se rozhoduji že pojedu. Takže v pondělí večer vyrážíme ve stejné sestavě jako do fontáče (Stráníci, Honza a já) směr Chironico.
V úterý kolem osmé přijíždíme do Chironica. Svítí sluníčko, pofukuje vítr a nad námi se vyjímá azurová obloha, co víc si přát? Není na co čekat jde se lézt! Akorát jaksi nemáme průvodce a tak se s Honzou spoléháme na Stráníky, kteří tu byly asi před třemi roky a nějaké bouldry tu znají. Rozlézáme se v nějakém 6A, skála nění žádný petráč, ale respekt k prstům jistě chovat nebude. Poté jdeme ještě všichni na skokové 7A, všichni až na mě to přelézají. Kluci jdou lézt nějaké 7C, tak raději beru Honzův foťák a jdu je fotit. Poté se přesunují pod No mystery 8A/A+, já se tedy dále držím foťáku. Martin to tam po chvíli posílá a jde semnou na pěkně vypadající hranu za 7B. Bohužel jsem slabej a nejde mi druhý krok, stejně jako v tom 7A. Potom se chvíli potloukáme po kopci a hledáme co lézt. Naštěstí narážíme na borce co u sebe mají průvodce a tak si ho trochu nastudujem a přesunujem se ke Komilátorovi 8A. Toho Marťas zase po chvíli posílá a jde se k velkému převislému bloku. Vede tam i jedno 7A, které kupodivu dávám na flash. Obtížnost bouldru na Boru by byla někde kolem 6B ale. Poté jsme vykoukali že tam vede hezké 7B, které také dávám na flash. To už se mi, ale zdálo dost podezřelí. Také po chvíli zjišťujeme že je to vlastně jenom 6C+. Marťas mezitím zbombí boulder Souvenir 8A/A+ a chvíli po něm i Štěpa. Kluci mají pro dnešek už odlezíno a tak jdem ještě najít jeden bouldřík pro mě. Nacházíme takové částečně traverzové 7B, to přelézám na první a jedem na parkoviště za mistrem Sukem. Tam si poprvé vživotě podávám ruku s 8Céčkovým lezcem. Asi do devití se popíjí čaj, teda pokud se ho někomu nepovede vylít. A úderem deváte jdeme spát. V noci je ve spacáku vcelku příjemně.





Ve středu se už máme průvodce a víme přesně kam a na co jdeme. Na rozlez si vybíráme nádherné 7A Selection door. Je to opravdu nádherný boulder, který mě navíc potěšil flashem. Kluci jsou zkoušet takové morfo 8A a já jdu omrknout Autopilota 7A+/7B. Když se vracím pro věci Marťas už to 8A má přelezené a jde semnou k Autopilotovi. Program znám a tak jej nekompromisně dávám na flash. Báječně mě to naladilo na další bouldry a tak jdu lízt hned boulder vedle za 7A+. Chvíli se tam potrápím když mi nejde zašpičkovat z podstropu hrana, ale nakonec to raději řeším silovější a mě bližší variantou, skokem. Takže nadmíru spokojená se vracíme společně s Marťasem zpátky za klukama, kteří už se namontovali do jiného 8A. Je to další silová prasárna, se kterou ale Marťas mnoho problémů nemá a ani né za hodinku už stojí na vrchlku. Dál mají kluci vyhlídlí boulder La Pillier 8A. Honza když vidí ty malé kousavé lišty, tak raději zasedá na protější kámen a učí se. Mezitím pod boulder dorazil aji amík Carlo Travarsi, který ale narozdíl od Martina a od Štěpána boulder nepřelézá. Já jsem si jako další boulder vybral Sloper attack 6C+/7A, ten dávám na první a stejným způsobem přelézám i traverz na témže kameni. Pro dnešek je to vše, vracíme se do základního tábora.





Ve čvrtek je na programu restík, a tak se jdem podívat co to vlastně Suk vylez. To 8C vypadá ukrutně. Vůbec si nedokážu představit že bych něco takového někdy vylezl.



V pátek Honza přlézá No Mystery 8A/A+ a o kousek si posouvá své hranice. Ráno si ale ještě všichni dáváme pěkné silově lištovací 7A. Já s Honzou si ještě přelézáme variantu za 7A+, ve které jsem se trošku zbytečně chvíli potrápil. Honza s Martinemm pak vyběhnou ještě Pocket problem 7C. A jde se dál. Štěpa s Martinem dávají další stropové 8A. My s Honzou jdeme raději na nějaká 7Ačka. To se nakonec jako ideální také neukázalo, neboť jedno 7A bylo nakonec 7B+, a to které jsme vylezly, tak od toho mám hezký zářez na prsteníku. Poté ještě všichni přelézáme moc pěkný boulder Tomahawk, což je poctivé 7B. Ještě nemáme dost a tak jedem na Doctora Med Denta 7B+. Kluci to pošlou na flash, ale já se v tom pořád tak nějak plácám a mám všelijaké výmluvy. Nakonec to tam vzdávám a už skoro za tmy odcházíme do tábora.









Sobota je naším posledním dnem v této úžasné bouldrové oblasti. A i proto že jistě každého znás už bolí kůže na prstech, máme namožené svaly a kdoví co ještě, tak se do toho pouštíme naplno. A nejvíc tomu dal kdo jinej ne zatracaně silnej Martin. Poslal na první ostrej pokus 8Béčko. Tedy přelez výjezdu, ikdyž říká že je to así lehčí. Honza flashuje Slimlainu 7C, Marťas to tam posílá hned po Honzovi a Štěpa na sebe také nenechá dloho čekat. Já mám ale dnes v plánu především vylézt Dr. Med Denta. Nejdříve jdu na nějaké 7A to dávám z první a poté jdu na boulder Hopper 6C+ tam to netrvá o nic déle. A tak se po chvíli vydáváme na můj tajný cíl výjezdu. Jdeme tam společně dalšíma čechama a češkama, tudíž o motivaci není z žádné strany nouze. Chvíli koukám jak jim to jde a pak mě do toho naženou. Dneska cítím docela sílu a tak se vykašlu na patu, kterou jsem předtím tak zbytečně řešil a jdu to bezní. Trochu zaberu a už jsem ve výlezu. Mám samozřejmě velkou radost, ale 7B+ to asi nebude. Ostatní to tam pošlou taky celkem rychle, ale lidé menšího vzrůstu tady mají celkem značnou nevýhodu, na což bohužel doplatila Monča, která si v tom ale vedla parádně. Martin ještě vyleze dvě 8áčíčka a jdeme k autu. Já si ještě dávám nějaké výlezové 7A+, a zkouším docela krutě vypadající 6C+, to bohužel už nedávám a tak jdu za ostatními. Většina z nás už jede domů a my také. Probíhá hromadné loučení a je po všem, rozjíždíme se každý svým směrem.
V Chironicu jsme napočítali dohromady asi 27 čechů, takže nuda rozhodně nebyla a ty chladné večery se dali na pohodu přečkat. Lezecká komunita i oblast byla úžasná a určitě bych se sem chtěl ještě někdy vrátit, ale nejdřív musím pořádně zesílit. Jinak počasí jsme po celou dobu vájezdu měli téměř idální. Azurová obloha, teplota tak do 12 stupňů...takže paráda. Bylo toho hodně a určitě jsem na spoustu věcí co jsem chtěl napsat zapoměl, ale alespoň pro představu by to stačit mohlo. Jinak každýmu bouldristovi tuto oblast vřele doporučuji! Snad se sem ještě někdy vrátím.

Sobotní Škrovád

V sobotu jsem si plánoval pěkný podzimní výjezd do Rudic, to se ale bohužel nějak nezdařilo a já nechtěl při takovémto počasí zůstat někde na překližce. Takže v sobotu kolem desáte večer se ještě rozhoduji že vyrázím sám vlakem na Škrovád. Z Poličky vyjíždím ve čtvrt na deset a chvíli po jedenácté už si pod prvním bouldrem obouvám lezečky. Čekal jsem teplotu někde kolem 5°C, ale na sluníčku se dalo lézt i bez trička. Po rozlezení jdu na nějaké 7A v položeném, tam opět zjišťuji že technické věci mi prostě nejdou a tak se raději přesunuji o pár metrů dále na Mouchu tse-tse 7A+. Prvním pokusm dolézám do dvou lišt ze který následu krok do třetí. Je to dost vysoko a já jsem si nedal zrovna ideálně matici, takže raději seskakuju. Dám tam asi ještě deset pokusů, ale včechny končií po doskoku do třetí lišty. Jdu zkusit Číňana 7A+. Tam dám jenom jeden pokus a říkám si že radši pošetřím prsty. Poté směřuji k Cik caku, kde je nové 7A+, ani jsem to nezkoušel neboť jsem to moc nepochopil jak to lézt. Takže pokračuji k Božskému traverzu. Tam na mě čeká jedno 6C, které jsem minulý rok nemohl přelézt. Tentokrát ho dávám na druhý pokus a jdu zkusit nový boulder Dr. Fu-Manchu 7A. Nejdříve si zkouším jednotlivé kroky a ani jeden mi nedělá problém, bohužel když to chci spojit tak ty jednoprdy tak strašlivě bolí že to nechávám raději na jindy. Vydávám se tedy na Rudu z Ostravy 7A+. Boulder se nachází na zahrádce u nějaké chatky a je to nádherný boulder s třemi dynamickými kroky. Když tam přicházím sedí tam taková postarší paní, tak se ptám jestli by jí nevadilo kdybych si tam zalezl. Ona na to jako že ne, ale po jejím pozemku že chodit nemůžu...asi po pěti minutách když se vypovídala mě tam pouští. Je tam s ní ještě asi její vnuk a ten mi povídá že se jde na mě koukat, že to ještě nikdo nevylezl a ani mě se to nepovede. To dítě mě ale škaredě namotivovalo a já to patým pokusem posílám. Rychle se balím a odcházím na Sarajevo. Nějací maníci tam hrají paint-ball a nevím jestli se tam může. Posilněný Stallonovými filmy se nenápadně proplížím až k vytouženému místu. Jako první zkouším Mr. siláka 7C, dám pár pokusů a zjišťuji že tato hodnost mi nepřísluší, takže jdu na něco lehčího. Na první si vylézám Usámu Bin Ládina 6B a vedle zkouším nové 7B, to mi ale ani trošku nejde a tak se propližuji zpět. Nikdo si mě nevšiml a já si říkám že by na mě byl Stallon hrdý. Opět stojím pod Mouchou tse-tse, dám jeden pokus a zjišťuji že prsty mi vystavují stopku. Když se podívám na hodiny koukám že už jse skoro pět a tak se balím a valím na vlak. Jelikož jsem si vzal i bouldermatku tak na mě lidi nevěřícně zírají, cože to vlastně nesu, proč mám všude bílé fleky a proč mám tak bílé ruce. Nakonec na mě nikdo nezavolal NASU ani nikoho z Bohnic a tak jsem v osm naprosto vyčerpaný a unavený doma.

I never give up!

V Chocni se letos konal poslední ČP v lezení na obtížnost, na který jsem se těšil hned z mnoha důvodů. Ale kdybych předem věděl jak to všechno dopadne, raději bych tam ani nejezdil. Cesty stavěli kluci Stráníkovi, takže jsme mohli očekávat nějaký silový prasárny. Naštěstí to kluci odhadli a žádný pro nás nereálný krok nepostavili. V mé kategorii bylo přihlášeno 9 borců plus Tomáš Binter, který ale startoval mimo soutěž. První kvalifikačku nejdále dolezl Roman společně s Jay Jayem, když tečovali top. Já zaostal o pár chytů pod nimi. Druhou kvalifikačku dolezl nejdále opět Roman, který opět tečoval top. Já spadl z chytu pod topem. Před finále se spoďák a já předběžně domlouváme se Štěpou na výjezdu do Chironica. Potom už následuje izolace a finále. Já jdu na řadu jako čtvrtý. Cesta je dlouhá a vytrvalostní. Zdá se mi lehká a bez nějakého těžšího místa. Téměř bez natečeného dolezám do strůpku kde se na chvíli zastavuji a odpočívám. Bohužel mi při mágování ustřeluje pata, sice se to snažím ještě udržet, ale jsem hold slabej a tak se s pár nehezkými slovy blížím k zemi. Po spuštění se jdu okamžitě převléknout a jdu se nadýchat čerstvého vzduchu a trochu se uklidnit. To se mi ale vůbec nepovedlo a tak se vracím na vyhlášení. V závodě jsem skončil čtvrtý a v celkovém hodnocení ČP třetí za Romanem a Jay Jayem. Spoďák v závodě skončil třetí a tak si dal hezký dárek k sedmnáctým narozeninám. Cestou dom přemýšlím co všechno jsem uďál, neuďál, co jsem měl udělat a neudělal jsem...Po příjezdu domů jsem plný adrenalinu šel okamžitě trénovat a nemohlo to dopadnout nijak jinak než zraněním. Odneslo to levé rameno a oněco lépe dopadla šlacha na levém předloktí. Takže po tomto dni je po mém sebevědomí vyhlášeno celostátní pátrání.

fotky snad později...