středa 20. listopadu 2013

Sněžník

Už delší dobu se společně s Šárinkou a Sendy chystáme vyrazit na Sněžník. Teď tomu byly hvězdy konečně nakloněny, a tak v pátek odpoledne vyrážíme.
Z pátku na sobotu přespíme v Děčíně a ráno přejíždíme na Sněžník. Už od Děčína mě tíží hustá mlha, která s přibývající výškou ještě houstne. Naštěstí bouldry jsou poměrně suché.
Moc se nevyznám v průvodci, takže to zakempíme u kamenu, který znám z ňákého videa a vede tam mimo jiné The best of direct 7A a Hra na hranu 7A. Mezitím mi volá Tom Skála, který má každou chvílí dorazit společně s jeho bráchou Lukášem a Dominikem, že za námi dojdou.

Hra na hranu 7A

Hned jak přijdou tak dávám na flash oba výše jmenované bouldry a přesunujem se na Bueno, kde vede Vstupenka do metra 7C/C+. Boulder je ale poměrně mokrý, takže po pár pokusech se přesunujeme k Tělocvičně. Tam se mi daří na druhý pokus Hermelín 7A a jdeme dál.
Teď je konečně na řadě Šárinka, která už je od rána řekněme poměrně "namotivovaná". Všechno posílá nekompromisně prvním a já jdu na Respekt. Jsem přesvědčenej, že to půjde na flash, ale to jsem se dost mýlil. Volím špatný program a než boulder přelezu (změním program), tak tam nasázím asi 10 pokusů. Už se začíná stmívat, takže to pro dnešek balíme.

Respekt 7A 

Sendy vyhlíží suchý bouldry

západ slunce :)

Počasí v neděli by těžko mohlo být lepší, a tak nálada a motivace ihned po probuzení rychle stoupá. Nejdříve se zastavujeme na lehčím kamenu, kde si dáme společně s Šárinkou dva bouldry na rozlez a já jdu na Vstupenku 7C/C+.

perfektní nedělní počasí

rozlez

Dneska je boulder pěkně suchý a hned první pokus je přelezový. Ohledně obtížnosti si nejsem moc jistý, klidně bych tomu dal B+, ale nejspíš mi to sedlo.

Vstupenka do metra 7C

Další na řadě je Cuky 7B,  dávám na flash a opět si myslím, že obtížnost je trošku nadhodnocená.


Tomovi se konečně daří přelézt Metro 8A, ještě jednou gratulace.
Srdce z kamene 7C je další zastávka. Bohužel chyty jsou trošku vlhký a já slabý, takže jde na řadu Šárinka, která na třetí pokus posílá Black 5.

Šárinka na vrcholu Blacka

Jdeme zpátky za klukama, kteří míří na Lego 7B+. Všechny postupně zastavuje první krok, a tak se mi do bouldru moc nechce. Je to ale nádhernej převislej kýl, kde je zapotřebí hodně síly, takže mi to nakonec nedá a do bouldru nastupuji. První krok udělám, ale ihned mi zmrzaj prsty a vůbec necítím co držím. Naštěstí tření bylo tak perfektní, že i tak vše udržím a boulder s velkou radostí flashuji.

Lego 7B+

Šárinka pokouší záludné 6A, ale přelez se nedaří.
Já jdu na dlouhý boulder California 7B+. Opět se k mému údivu daří flash. Maximálně 7B.
Šárinka jde na boulder Teď už čistá 5. Poté co přijde na správný program a chytne oblinu nehtama, tak boulder druhým pokusem radostně přelézá.
Únava stále nepřichází, a tak jdu na Klenot 7A. Další flash a především krásný boulder.


Už se začíná stmívat, ale ještě se rozhoduji zajít na Memphisto 7C. Dám dva nadějné pokusy, ale kůže i sila už vystavují stopku, takže pro dnešek konec.
V pondělí máme rest. Celej den hustá mlha a chvílema mrholení.
V úterý není počasí o nic lepší a to se nám dost vymstí.

Sněžník ukrytý v mlze

Cestou nahoru se nám na chvíli ztratí Sendynka v mlze, a když se vrátí, tak zjišťujeme, že má pořádně rozřízlou nohu. Okamžitě jí berem do náruče a jdeme sehnat někoho, kdo nás odveze do Děčína k veterinářovi, protože autobus jede až za 6 hodin. Nikdo se bohužel nenašel, a tak musíme taxíkem. Za necelý pětikilo nás vyhodí u veterinářky, která i přesto že jí ordinační doba začíná až za dvě hodiny nás přijímá. Asi za tři hodiny se Sendynka probouzí z narkózy a paní doktorka se nabídne, že nás zaveze až do hotelu, za což jsme jí moc vděční a odměníme jí alespoň bonboniérou.

Sendynka po operaci

Ve středu odjíždíme domů/do školy s myšlenkou na brzký návrat.
Velký díky patří klukům z Ústí za obrovskou motivaci a super hlášky a především ještě jednou paní veterinářce.

neděle 10. listopadu 2013

Štamberk - Moon is smilling 7B+ FA

Když jsem se v pátek díval na počasí, tak hlásili na neděli zataženo a déšť. Když jsem se ale v neděli ráno probudil a podíval se z okna, tak bylo krásně jasno a poměrně i sucho. V 8:20 navrhuji polospící Šárce, že by jsme mohli někam na skály. Nevím proč, ale napadl mě Štamberk. Koukám na autobusy a zjišťuji, že jediný bus jede v 9. Neváháme, okamžitě balíme a valíme na bus. 
Vše jsme stihli a za chvíli vystupujeme v malebné vesničce Lhotka. 


 
Po krátké chůzi se dostáváme k zřícenině hradu Štamberk. Na pureboulderingu jsem koukal ně nějakého pseudo-průvodce a matně si vzpomínám, kde asi tak jsou ty kameny. Asi hodinu běhám po lese a zjišťuji potenciál. To se nakonec vyplácí, protože jsem nalezl parádní asi 5-ti metrovou stěnku s malými ostrými lištami a dvěma jasnými směry. 



Asi půl hoďky kámen čistím a pak se dávám do lezení. Nejdříve ale ještě zjišťuji, že jsem si zapomněl oblečení, takže mě Šárka půjčuje alespoň kalhoty. Prvně nastupuji do levé linie, což je opravdu parádní pětihvězdičková silová lištovačka. Boulder mi zabere přibližně hodinu, než vstanu vítězně a hlavně dost překvapeně a radostně na vrcholu. Název Moon is smilling a obtížnost asi 7B+. 




Poté se přesunuji doprava. Od pohledu je boulder znatelně lehčí, ale narozdíl od toho levého se crux nachází až nahoře a velkou roli tam hraje faktor strachu. Nakonec se mi boulder daří přelézt poměrně lehce, takže cca 7A a trefný název Just steady. 



Ještě v rychlosti kousek opodál vylezu pěkné 6B+ a přecházíme k místu, kde je na řadě Šárinka. Nejsou tu úplně bouldry pro začátečniky/okamžité profesionálky, tak si vymýšlíme vlastní směry. 




Za hoďku nám jede bus, a tak to radši balíme a jdeme. 

čtvrtek 7. listopadu 2013

A další objev - Pocoucov

Včera jsme s Šárkou vyrazili na další výlet. Tentokrát naším cílem byla Třebíč a syenitové skály u Pocoucova.
Nejdříve si projdeme historické památky Třebíče a poté již míříme do Pocoucova.
Hned co dojdeme do vesnice, tak v nedalekém svahu zahlédnu tři velké kameny.

Asi 4 metry vysoký kámen. Bohužel téměř bez chytů. Hódně těžký boulder by snad šel po pravé hraně.

 Pěkný boulder by šel po spodním bloku na medvěda, obtížnost ve stupni 7. Po vrchních blocích by určitě taky něco šlo, ale bude to dost těžké, protože je kámen opět dost bez chytů.

Skácet strom a hurá na parádní boulder po hraně. Jinak něco lehčího by šlo v kolmém/položeném profilu kamenu.

Dále pokračujeme k syenitovým skalám. Přístup je trochu komplikovanější, ale zvládáme to. Jedná se o menší kopec posetý spíše menšími kameny. Už zdálky ale jeden vyčuhuje.

příchod k oblasti

Z fotky to moc nevypadá, ale jedná se o 4 až 5 metrů vysoký kámen s poměrně jasnými směry. Kolmá stěnka kamene je posetá drobnými krystalky a v dolní části je madlo. Nejsem si ale jistý jestli krystalky půjdou podržet.
Asi nejhezčí linií bude lehčí boulder, který bude začínat ve vystupujícím spoďáku. Tady půjde přidat i těžký sit start, ale směr tím trochu ztratí na kráse.

Na druhé straně kamene půjde parádní traverz po spoďácích a malých lištách s hodně špatnýma nohama. Možná tam půjde aji nějaký vertikální směr, který určitě nebude jednoduchý.

Na kopci leží ještě asi tři větší kameny, na kterých by něco málo šlo, ale nic moc.

středa 6. listopadu 2013

ČP mládeže a juniorů v rychlosti, Bystřice nad Pernštejnem + mokrý Pernštejn

Dnes jsem se zúčastnil ČP mládeže a juniorů v rychlosti v Bystřici nad Pernštejnem. Bohužel jsem tak z mé kategorie učinil jako jediný a tudíž zde nebylo vítězů ani poražených (nebo bylo poraženého vítěze či vítězně poraženého?).
Každopádně to na co se od rána těším má teprve přijít. Chvíli před vyhlášením přijíždí Matěj a domlouváme se, že vyrazíme na Pernštejn. Venku je mlha a drobně mrholí, ale to nás neodrazuje. Po příjezdu zjišťujeme, že jediná alespoň částečně suchá cesta je Dlouhý čtení 9. V on-sightu zjišťuji, že cesta až tak suchá není a padám kolem třetí presky. Cestu si s těží dolezu a jde na řadu Matěj. Stejně jako já párkrát sedí, ale ani zateklý výlez jej nepřemáhá. Poté jdu na ostrej pokus. Hned u druhého mi smekne na mokrém stupu noha, tak stahuji lano a jdu znovu. Dolézám až za poslední expresku, ale po cestě jsem uďál tolik chyb, že s totálními bandaskami za doprovodu ne příliš vlídných slov padám.
Na další pokus už nejsou nervy, takže to balíme. Každopádně až bude podmínka, tak se sem vrátím.


pondělí 28. října 2013

Můj poslední ČP mládeže a juniorů v obtížnosti, Choceň

Minulou sobotu se konalo letošní poslední kolo ČP mládeže a juniorů v lezení na obtížnost. Tentokrát se závody konaly na jedné z mých nejoblíbenějších stěn, a to v Chocni. Nejoblíbenější možná i proto, že se vždy můžu těšit na pěkné silové cesty od bratří Stráníků. Mimo to je zde také skvělá organizace a zázemí a nehrozí, že by se závody protáhly do večerních hodin.
První cesta vede v kolmáči a postupně se napojuje na mírně převislý kýl. V kolmém mám dost namále, když mě vůbec nebere zamágovaná oblina, ale nějak to nakonec jde. Končím tedy až v horní třetině cesty, kde padám s pořádnými bandaskami.





Druhá kvalifikačka se mi moc líbí už od pohledu. Mírný převis, dobré chyty a silové kroky. Opět dolézám někam do tří čtvrtin cesty a s natečeným padám.





Z kvalifikace postupuji ze třetího místa za Honzou a Peťou. Finálovka je natažená přes strop a je poměrně dlouhá. Chyty jsou poměrně dobré, ale postupně natíká. Dolézám až do kroku, který se nikomu nepodařilo přelézt a nepodařilo se to ani mě. Tak trochu tuším, že Peťa s Honzou dolezou do stejného místa a bude rozhodovat výsledek z kvalifikace a čas. Nakonec se Peťa s Honzou natáhli ještě do dalšího kroku, který však neměl východisko, a tak rozhodoval čas. O dvě vteřiny vyhrál Honza, Peťa druhej a já chyt za nimi třetí.


čtvrtek 24. října 2013

Úterní výlet s překvapením (a ne jedním)

V úterý mám společně s Šárinkou volnější školu, a tak se Sendynkou (pes) vydáváme na menší výlet.
Chceme společně přejít z Dolní Cerekve do Cejlí převážně po modré turistické značce. Podle map by zde měli být nějaké menší skalky.
Po asi 3 kilometrech docházíme k zarostlým poměrně kompaktním a vysokým (4 - 10 metrů) plotnám. Nechápu nic. Pevná absolutně hladká žula. Ani náznak mikrolišty. Celé to tam proběhnu a zjistím, že jsou tu lezitelné dva nebo tři bouldry a po očištění možná ňáká cesta, mimochodem jedna pěkná hrana, která by možná stála za návštěvu. Potom si všimnu impozantního (ale bohužel opět absolutně bez chytů) převisu nad jezírkem. Seskočím k jezírku a obhlížím převis. Najednou na mě Šárka volá, že tam něco vyletělo. Otráveně se otočím a posměšným tónem se ptám "copak prosím tě"? V tom si ale všimnu rojícího se hejna vos a utíkám rychle pryč. Dostala mě jenom jedna, o něco víc jich dohnalo Sendynku, která na sobě měla asi tři. Rychle strhávám tričko a prohlížím se. Vše je OK a můžeme pokračovat dál po NS Čeřínek.
Za další asi dva kilometry docházíme na vrchol kopce, který je ze severní strany posypaný kameny. Mám obrovskou radost. Hned to celé proběhnu, nafotím a protože mám sebou lezečky, mágo a kartáček, tak rovnou dva (resp. jeden a jeho SD variantu) přelezu. Je tu jeden vysoký (cca 5 - 7 metrů) a spousta nižších kamenů. Takové větší mínus je materiál, i když je to žula, tak trochu solí a vetšinou jsou kameny hodně bez chytů.
Už plánuji, kdy sem zajedu s kartáčem a bouldermatkou. Teď ale pokračujeme dál a za necelý kilometr objevíme ještě pár kamenů, na kterých by se dalo lézt. Užíváme si nádhernou přírodu a pomalu nám dochází, že do Cejl se nedostaneme včas (na autobus). Takže to se vracíme do Dolní Cerekve a jedem zpět do Jihlavy.














 Vosí štípnutí 6C